Lukáš Hanusek je talentovaný mladý fotograf, který na svojí tvorbu upozornil  exkluzivním editorialem pro MDLS.cz. Jako fotografa, který fotí především ženskou krásu, jsme se jej nemohli nezeptat na jeho názor na ženy v módní fotografii a samozřejmě na focení zmiňovaného editorialu.

O focení

Jak se Ti spolupracovalo s Reginou?

Regina je výborná modelka, která díky svým zkušenostem ví jak před foťákem fungovat a tak je radost s ní spolupracovat. A v kombinaci s její krásou, s ní snad nelze udělat špatnou fotku.

Stalo se ti někdy, že při focení ti modelka řekne „A nebylo by lepší, abych si stoupla tak nebo se tvářila jinak?“ Necháváš při focení modelky improvizovat nebo je řídíš výslovně svými pokyny a necháš si do focení mluvit? Jednou jsem viděl American Next Topmodel a fotograf se při focení docela slušně opřel slovně do jedné z modelek, která mu navrhla, že by si mohla stoupnout ještě do jiné pózy. Může vědět modelka při focení, že v této póze a s tímto výrazem vypadá dobře, když nevidí sama sebe skrz hledáček?

S tímhle já vůbec nemám problém. Obecně funguji tak, že modelce vysvětlím záměr, jaké mám očekávání a pak už ji nechám fungovat samotnou. Tu a tam ji nasměruji, ale jinak je to na ni. Myslím, že je lepší, když se modelka dostane do nějaké pózy sama, jelikož se v ní pak cítí lépe a působí přirozeněji, což je na fotografii dost znát. A ano, zkušené modelky vědí, co jim sluší a nesluší a podle toho se na place chovají a i to pózování jim jde znatelně lépe. Samozřejmě u new face to úplně neplatí a zásah fotografa je tam potřebný. Do milimetrového pózování a „lámání“ modelky do póz se ale i tak raději moc nepouštím. Přirozený výraz modelky je pro mne důležitější.

Při aktu musí být mezi modelkou a fotografem nějaká důvěra. Když fotíš akt, seznámíš se s modelkou už před focením, vybuduješ si nějakou důvěru a prodiskutuješ s ní záměr, nebo jdeš rovnou na věc a počítáš s tím, že modelka plně akceptuje tvůj umělecký záměr?

K focení aktu přistupuji samozřejmě s daleko větším citem a respektem k modelce. Jinak se však průběh focení až tak moc neliší. Jednak za ty roky již vnímám nahotu poněkud jinak a také modelky, s kterými fotím, dobře ví, že nám jde o fotku.

Během focení předpokládám, nefotíš v hrobovém tichu. Jaká ti hraje většinou hudba? Dobarvuje atmosféru, kterou chceš na výslednou fotku dále dostatek nebo jednoduše pustíš neutrální muziku, či dokonce rádio?

Samozřejmě, hudba je pro mne na focení důležitá, protože ticho v ateliéru je ubíjející. Pouštím tedy především rychlou, dynamickou muziku, která nám pomůže se dostat do správného rytmu. Jiné je to pochopitelně v exteriéru, ale tam člověk muziku nijak nepostrádá.

 

Styling a vizáž máš ze své hlavy, nebo to necháváš na specialistech a jenom nafotíš krásně nalíčenou a oblečenou dívku?

Když máš v týmu lidi, se kterými jsi již sehraný a vzájemně víte, jak kdo funguje, tak jde vše jako po másle. Stačí tak jen vysvětlit záměr s tím, na co je potřeba klást důraz, případně ukázat nějakou předlohu a pak se vše rozjede jako dobře fungující stroj. Samozřejmě do toho občas promluvím v průběhu, ale většinou to není potřeba. Jak vizážistka, tak stylistka se své profesi věnují naplno a tak ví, co dělají a nutno dodat, že to dělají velmi dobře :)

Módní a glamour fotografie v ČR

Koho pokládáš za současnou špičku v módní a glamour fotografii v Česku?

Těch jmen je pochopitelně více a nelze říct, kdo je úplně nej. Mnohdy je to přeci jen otázka vkusu a osobních preferencí. Nebudu se tedy pokoušet o nějaký výčet těch nej fotografů v tomto směru, jelikož bych zcela jistě někoho významného opomněl. Za všechny tedy zmíním aspoň svého kamaráda Lukáše Dvořáka, který se jako jeden z mála Čechů dokázal uplatnit i v Miláně, kde fotil pro prestižní módní magazíny. A jelikož jej znám osobně, tak vím, jak fotkou žije a dává ji maximum. I proto se takto vypracoval a bude o něm ještě slyšet.

U nás není příliš specializovaných titulů, které by prezentovaly aktuální dění na této scéně. Především co se týče módní fotografie, reálně není v česku ani jeden tištěný ryze módní magazín, řekněme formátu Vogue. Proč? Není dostatečná čtenářská obec?

Tahle otázka by asi měla mířit jiným směrem a to třeba k nakladatelstvím. Nicméně mám pocit, že je to součást začarovaného kruhu - český člověk nevládne příliš vkusem. Hlavně, že je to pohodlné a splní to účel. A když už, tak mu obchody příliš pestrou nabídku nenabízejí. Stylisté jistě namítnou, že stačí umět kombinovat a vykouzlit se dá leccos, s čímž sice souhlasím, ale dokud bude nabídka podobně šedá jako dnes a kvalitní oblečení značně dražší, než na západ od českých luhů a hájů, tak se to bude lepšit jen pomalu. A do toho si teď zasaď Vogue…

Móda a erotika

Vzhledem k tomu, že většina tvých fotografií má takový něžný nádech, jak se stavíš k opačnému extrému surové fotografie, prezentované v poslední době především Terrym Richarsonem nebo Juergenem Tellerem? Glamour oslavuje krásu ženského těla, odhaluje málo a nechává pracovat především divákovu fantasii, kdežto surová fotografie, jak se říká, naservíruje vše bez okolků - nezdá se ti, že se díky těmto fotografiím vytrácí ono tajemství, které zahaluje ženy?

Ani bych neřekl. Tak jako si po bouřlivé noci můžeš užít romantickou snídani, jako se po drsném thrilleru podíváš na kouzelnou pohádku, tak se i vedle takovýchto fotografií podíváš na něžné glamour, aniž bys byl nějak ochuzen o vizuální požitek z fotografie. Je jen dobře, že je svět fotografie tak pestrý, že si každý najde to své a může si vytvořit jakýsi vizuální mix toho, co je mu blízké. Mimochodem Terry patří mezi mé oblíbené fotografy. 

Když zůstaneme u dvou zmiňovaných fotografů, jejich fotky, s nadsázkou (možná i bez), technicky dokáže nafotit i naprostý amatér, který vezme do ruky libovolný kompakt. Mnozí z laiků v nich nenachází žádné umění - vidíš v nich Ty nějaké? Kde je to kouzlo, které dokáže tyto fotky dostat na stránky módních magazínů?

Jo, přesně to si řada lidí myslí. Řada z nich se pokouší Terryho napodobit a ty, kterým se to daří na takové úrovni, bys spočítal na prstech jedné ruky vysloužilého granátníka. A správně jsi řekl „kouzlo“ - je to totiž neuchopitelné něco, co dává těm fotografiím šťávu a rukopis, který lidi baví. Že v tom někteří nevidí umění je pochopitelné - nikdy nic se nebude líbit všem.

Poslední roky módní fotografie hodně přitvrdila a otevřel se prostor hodně drsným snímkům, které už nelze ani pokládat jako za lehkou erotiku ale spíše až za pornografii. Co s tím má móda společného? Nebo je to skutečně jen kvůli tomu, že nahota prodává obsah?

Řekl bych, že tady to jde ruku v ruce s rozšiřováním fotografie obecně. Digitální fotografie učinila tvorbu fotografií dostupnou jako nikdy předtím. Prakticky každý má dnes možnost fotit a možnosti publikace a šíření fotografií jsou díky možnostem internetu v porovnání s dobami minulými nesrovnatelné. Tím pádem je dnes mnohonásobně více fotografů, kteří denně dají vzniknout miliardám fotografií a logicky se tak profilují různými směry. Že tedy dochází i na poněkud „drsnější“ témata tedy není divu. Někdo rád fotí kytičky a broučky, jiný miluje erotiku a porno. Každý si tak najde to své a díky možnostem internetu si i najde svou diváckou obec, což je myslím v pořádku. Já jsem v tomto směru poměrně volnomyšlenkářský, a dokud není nikomu ubližováno či potlačována něčí práva, tak nevidím důvod, proč to nějak zvláště řešit.

Jak se Ty osobně díváš na to, jak vnímají lidé v česku glamour módní fotografie? Pobuřuje je pohled na odhalená ňadra či klín? Jsme v tomto směru liberálním národem?

Já si vůbec myslím, že  Češi ve své podstatě jsou velmi konzervativní a co se týče nahoty, tak často puritánští a pokrytečtí. Přitom jen zavřou dveře bytu/ložnice, jako by zapomněli na svá slova a rozjedou nefalšované porno… A pak také když zjistí, že nějaká slečna, kterou znají, se věnuje focení aktů, glamour, často rozjedou vlnu spekulací a pomluv, čím se údajně živí. Nejen, že to jsou z prstu vycucané lži, které dotyčným slečnám ubližují, ale také to poukazuje na to, jak češi neumí vnímat umění. Smutné.

O digitální kráse

Všechny ženy jsou svým způsobem krásné, proč tedy počítačová retuš? Nedělá ze všech žen unifikované dokonalé bytosti?

Dobře, že říkáš počítačová retuš, jelikož v dobách analogové fotografie se retušovalo také. A nejen retuše, ale i fotomontáže. Jen se o tom tolik nemluvilo a lidi vlastně ani nenapadlo, že by to bylo vůbec možné. Ovšem dnes, kdy je slovo Photoshop pomalu synonymem fotografie, je to něco jiného. Především je retuš dostupnější, rozšířenější a všeobecně lidi počítají s tím, že tu a tam může být něco upraveno. Jen pravda mnohdy ani netuší, co vše je dílem šikovných retušérů a že je toho požehnaně. Ale to je jen jedna stránka věci. Ono přeci jen si lidé sebe navzájem při osobním setkání neprohlížejí tak detailně, jako když pak mají možnost si prohlížet fotografii. Sám se setkávám s tím, že si až na fotografii všimnu nějakých detailů, které mi po čas focení zcela unikly. Takže retuší vlastně pomáháme k tomu, aby člověk vypadal i na fotografii tak dobře, jako osobně. Ano, mnohdy se tomu pomůže více, než by bylo nezbytně nutné, ale přeci jen se nikdo nefotí proto, aby na fotografii vypadal špatně a nikoho by taky nebavilo se dívat na fotografie, na kterých by lidé vypadali hůře, než otrávené xichty mnohých jedinců při pondělní cestě do práce. A nakonec, jak řekl Robert Vano (snad jej cituji přesně): „Na světě je tolik zlého, že je dobře, když někdo udělá něco hezkého.“ Díky Roberte.

Opět (a snad naposledy) se vraťme k surové fotografii. Všiml sis, že na některých fotkách Tellera, které jsou foceny technicky nedokonalým stylem (přepálené, ostré stíny), se začíná objevovat retuš modelek? Má to nějaký smysl fotit „polaroidy“ a ty pak retušovat? Není to trochu kontraproduktivní, když od této fotografie bychom očekávali, že má podat holky takové jaké jsou?

Ne. Myslím, že je poněkud úzkoprsé říkat, jak by někdo měl něco dělat. Fotografie prochází stejně jako malba, hudba, film procesem tvorby, na jejímž konci je výsledné dílo. To je to, co bychom měli posuzovat a ne to, jak jej dotyčný tvořil. Vem si například hudbu, která nabízí nespočet různých hudebních žánrů, které se navzájem tak prolínají, že je mnohdy téměř nemožné určit, o jaký žánr se jedná a taky nikdo neříká „měli byste hrát jen takhle a takhle, protože tak je to správně“. Důležité je, jak nám zní výsledek a je úplně jedno, jak k němu muzikanti dospěli. Zda nahráli vše „živými“ nástroji, či si vypomohli elektronickou muzikou. Mimochodem i v hudbě  se používá postprocess, který dotváří to, co bylo nahráno ve studiu. Jo, prostě jen ten Photoshop je víc „vidět“ :)

O ženách

Jaké ženy se Ti líbí? Jsou česky nejkrásnější?

Tolik jsem toho neprocestoval, abych to dokázal sám za sebe posoudit. Ale když se podívám kolem sebe a na úspěchy českých modelek v zahraničí, tak si myslím rozhodně nemáme na co stěžovat. Nicméně, když si vzpomenu, jak jsem v Irsku zkoušel pátrat po hezkých holkách na focení, tak jsem byl nakonec dosti zklamán. Ne, že bych nenašel, ale bez výjimky to byly holky ze slovanských zemí. Irsko tedy krásné, pivo dobrý, ale holky nic moc :)

Čím to, že v poslední době tolik letí androgyny look? Jsou ženy unavené cliché, že musí mít obrovská prsa a dlouhé vlasy? A čím to, že některým mužům se tento typ dívek natolik líbí? Jsou i oni znuděni krásou, kterou určuje majoritní společnost?

Tohle je regulérní peklo. Ano, plné poprsí vypadá na fotografiích dobře, ale co už se u těch fotografií nepíše, je to, že se chlapi (a často i ženy) rádi podívají, ale v životě preferují spíše menší prsa, zato dobře tvarovaná. Těch, kteří preferují prsa velikosti 4+ je skutečně jen hrstka. A proč říkám, že je to peklo? Protože se řada holek může zbláznit a ve snaze vypadat jako holky z obálek dělají psí kusy, aniž by se nad tím vším trochu pozastavily. 

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí a kariérních úspěchu!