Kolekce haute couture jsou utkané ze snů, zlata, těžké práce a pre­ciz­nosti. Je to óda na naše nej­tajnější sny a přání. Je to nezkro­cená šílenost mísící se s hravostí. Je to ztra­cená Atlan­tida, která nás dva­krát do roka ozáří.
Haute Couture boří veš­keré mýty a pochybnosti všech, kteří módu nepo­važují za umění.

Za otce „vysoké krej­čoviny“ je považován Char­les Fre­de­rick Worth. Byl prvním cou­tie­rem, který pro své zámožné kli­enty šil modely přímo na míru a udě­lal tak první kroky, které vedly k dnešní podobě šatů s tisíce vrst­vami tylu či se čtyřmi sty ručně při­ši­tými skleněnými korálky. V jeho same­tových kro­cích pokra­čovali Callot Soeurs, Patou, Poi­ret, Vionnet, For­tuny, Lanvin, Chanel, Main­bo­cher, Schi­apa­relli, Balen­ci­aga a Dior.
Syn Fre­de­rica Wortha, Gas­ton, v roce 1868 zalo­žil Cham­bre Syn­di­cale de la Haute couture, která dodnes sesku­puje všechny módní domy, které mají tu čest se ofi­ci­álně nazývat couture mai­son. Pro všechny návr­háře je snem se stát jejím členem, neboť jsou to právě kolekce haute couture, ve kte­rých návr­hář může naplno pro­jevit svou fan­tazii a nechat ji plynout bez jakýchko­liv ome­zení. Bohu­žel tyto kolekce jsou velmi finančně náročné a nosi­te­lé tolik chtěné hodnosti musí splnit jisté poža­davky, aby mohli pat­řit do Cham­bre Syn­di­cale.

Módní dům musí mít své sídlo v Paříži s mini­málním počtem dva­ceti odborníků a účastnit se pře­hlí­dek dva­krát do roka a to v lednu a čer­venci a předvést nejméně 35 modelů. Každý z nich musí být z šede­sáti pro­cent ušit ručně a pro­jít pěti zkouš­kami. Je to samé „musí“ a „oni by měli“, ale sku­tečnost je taková, že ve splnění těchto nároků se zrca­dlí sku­tečná tra­dice módního domu a na tisíce hodin pre­cizní práce.

Není potom divu, že cena šatů, uši­tých z těch nej­lepších látek „zla­tými“ nitěmi, začíná na 26 000 dola­rech a vyšplhá se ke 100 000 dolarů. Na světě si tyto kolekce, které jsou sym­bo­lem té nej­lépe odve­dené krej­čoviny, může dovo­lit jen na dva tisíce zákaz­níků, z čehož je pouze dvě stě stá­lých. Ve srovnání s dobou zla­tých let, jak je pře­zdíváno době po druhé svě­tové válce, kdy si couture kolekce mohlo dovo­lit patnáct tisíc žen, to je málo. Vévod­kyně z Wind­sdoru, Babe Paley a Glo­ria Gui­ness si dokonce zaku­po­valy najednou celé Haute couture kolekce, neboť věděly, že zároveň inves­tují do umění, které má stejně vysokou hodnotu, jako kupříkladu obraz. K letošnímu roku jsou členy tyto módní domy: Ade­line Andre, Anne Vale­rie Hash, Car­lota Alfaro, Chanel, Chris­tian Dior, Domi­nique Sirop, Franck Sor­bier, Given­chy, Jean Paul Gaul­tier, Mau­rizio Galante a Stéphane Rolland.

Kolekce vysoké krej­čoviny jsou doko­nalé, jako utkané z hed­vábí. Jak řekl Ives Saint Lau­rent: „Haute Couture kolekce jsou upře­dené z tajem­ství pře­dávaných z gene­race na gene­raci. Pokud je kolekce ready-​to-​wear vyro­bena podle stan­dardních roz­měrů, haute couture kolekce se při­způ­sobí jakéko­liv nedoko­na­losti, jen aby ji odstranila.“