Mladinké Leslie bylo teprve šestnáct let, když v roce 1966 přišla do kadeřnictví Nigela Davese, který si na první pohled všiml jejího potenciálu. Již tehdy byl jeden z mála, který tušil, že Twiggy, jak se jí odmala kvůli její váze a výšce přezdívalo, dokáže svým charakterem přitáhnout a omotat si kolem prstu kde koho. Když o rok později odjela hubená Britka s pohledem mrkací panny do New Yorku, nikdo jí nedával velké naděje na úspěch. Ani sama Leslie nevěřila, že by mohla prorazit. I do teď tvrdí, že byla ta nejobyčejnější dívka pod sluncem. Když lidé hádali, že na výsluní vydrží maximálně jednu sezónu, neoponovala, souhlasila s nimi, v té době však netušila, že její sláva neuvadne ani po čtyřiceti letech a z jejího jména se stane pojem.

Leslie se narodila 19. srpna 1949 do průměrné londýnské rodiny. Její matka pracovala v továrně, otec byl tesař. Už odmala byla Leslie kost a kůže, rodiče s ní dokonce chodili k lékaři, jestli netrpí nějakou nemocí. Byla ovšem naprosto zdravá, jen měla zrychlený metabolismus, jemuž, jak sama říká, vděčí za svou kariéru. Pár dní poté, co Nigel vystavil její fotky ve svém kadeřnictví, si jich všimla Deirdre McSharry, reportérka z Daily Express. Vydala o Twiggy článek, kterým jí otevřela bránu do světa modelingu.

V březnu roku 1967 odjela Leslie do New Yorku, kde ji fotograf Barry Lategan ostříhal vlasy na krátko. Tím získala další přezdívku "The Face of 66" - "Tvář šedesátéhošestého". Když byla poprvé vyfocena na obálku módního magazínu, nikdo se nestačil divit. Začalo naprosté šílenství, dívky chtěly vypadat jako ona, mít vlasy a postavu jako Twiggy. Štíhlost se nosila již předtím, ale se svou chlapeckou postavou bez boků a prsou rozpoutala mánii a hon za nekonečnou hubeností a posedlost dietami, která trvá dodnes. Leslie se stala ikonou, udala šedesátá léta. Do slova a do písmene. Všechny chtěly být Twiggy. Celá šedesátá léta byla Twiggy. Sama Leslie na to nahlíží o něco střízlivěji, říká, že šedesátá léta byla doba, kdy obyčejní lidé dělali neobyčejné věci.

Mladá Leslie nevěděla nic o bohémském životě, který se vedl v New Yorku, neznala svět drog a rock´n´rollu a nejspíš právě její neznalost ji ochránila před nekonečnými večírky, alkoholem a experimenty nejen sexuálními a drogovými. Narozdíl od pamětníků "divokých šedesátek" nemá Leslie žádnou bouřlivou minulost, neprovázejí ji skandály a nestřídala muže po týdnech či měsících. Narozdíl od jejích kolegyň měla sice méně milenců, ale zato víc opravdových přátel. V tomto jí také velice pomohl její objevitel a zároveň první milenec Nigel Daves, který si později změnil jméno na Justin de Villeneuve. První dva roky dohlížel na kariéru mladé Twiggy a staral se o její blahobyt.

Do svých 17ti let byla nejznámější tváří planety právě Leslie, její podobizna byl dokonce vyslána do vesmíru. Její jméno bylo známé v domácnostech po celém světě. Během svých let, strávených v modelingu, pózovala pro nejlepší fotografy. Mimo Barryho Lategana to byl také Melvin Sokolsky, Richard Avendon a Bert Stern. A byli to právě fotografové a lidé z módního průmyslu, kteří z Twiggy udělali idol. Štíhlé dívky existovali již dávno předtím, ale jak to tak někteří módní tvůrci dělají, začali prosazovat jediný určitý typ dívky - Twiggy.

Návrhář John Bates básnil o jejím úzkém těle, perfektních ramenech, dlouhých nohách a malých prsou - postava, jíž chybějí křivky a nezakryje střih šatů, která je doménou dodnes. Jenže ona měla štíhlost v genech, postavu si udržovala nanejvýš zdravým životním stylem a cvičením, což se nedalo říct o dívkách všeho věku, které ji začaly napodobovat a místo vycpávek do podprsenek, po vzoru Brigitte Bardot, držely drastické diety a platily za hodiny aerobiku. Zvedla se vůbec první vlna anorexie a bulimie, kterou ovšem nezavinila Leslie, nýbrž módní diktát, který velel: Hubnout!

Modelka své jméno využívala, jak jen mohla. Navrhla vlastní kolekci a nutno říct, že její svetříky, minisukně a podkolenky slavily v Anglii obrovský úspěch. Šikovná teenagerka si peníze sypala do kapsy také díky butiku na King´s Road v Londýně. Založila vlastní agenturu pro zpěváky a obchod na pletací stroje. Přestože nepředváděla na molech a pouze fotila, stala se vůbec první supermodelkou a nejlépe placenou modelkou šedesátých let. Její jméno bylo využíváno všelijak, firma Mattel po ní dokonce pojmenovala panenku - Barbie Twiggy. Po čtyřech letech v New Yorku se stal pro okatou krásku svět modelingu příliš těsný, proto ho oficiálně opustila a rozhodla se zkusit štěstí ve filmu.

V roce 1971 získala roli ve filmu The Boy Friend, který režíroval Ken Russel, získala za něj dva Zlaté Glóby a stala se Objevem roku. To byla však jediná její větší role, pak už dostávala jen malé role v okrajových žánrech. Zahrála si například ve filmu W, kde potkala svého prvního manžela Michaela Whitneyho, se kterým má dceru Carly. Manželství ale dlouho nevydrželo, Michael byl alkoholik a po šesti letech zemřel na infarkt. Leigh Lawson, po jehož boku se objevila ve filmu Madame Sousatzka, se stal jejím osudovým mužem a manželství jim klape dodnes. V devadesátých letech měla vlastní televizní pořad, kde zpovídala například Dustina Hoffmana nebo Toma Jonese. Twiggy se několikrát objevila na titulní straně magazínu Vogue, či časopisu Journal, Saga Magazine a Tatler. Vydala také několik alb, za které dostala dvě stříbrné desky. Její autobiografie Twiggy in Black and White vstoupila na seznam bestsellerů.

Dnes je Leslie Hornby horlivým ochráncem přírody a zvířat - bojuje proti používání kůže v módním průmyslu. Věnuje se podpoře výzkumu v oblasti léků proti rakovině prsu. Od roku 2005 byla součástí fenomenální kampaně Marks&Spencer. Byla hostem ve finále reality show America´s Next Top Model, kde jako porodce stála proti Tyře Banks. Má svou vlastní úspěšnou módní kolekci, která se objevuje v katalogu Littlewood a nyní začala produkovat řadu ložního prádla. A především bojuje proti fenoménu, který odstartovala - proti anorexii. Vyčnívající pánevní kosti a ruce bez kousku masa v ní prý vzbuzují obavy.